Římskokatolická farnost Třebíč-město

Kostel Svatého Martina

SVĚDECTVÍ a ZAMYŠLENÍ :

Co ti dala doba koronavirová, 
co sis uvědomil, co ti došlo?
Co ti tato doba vzala?

Dostali jsme DAR ČASU.

 

Moje prozření na Boží hod Velikonoční:
Pane Bože, to muselo tolik lidí zemřít, abych se JÁ KONEČNĚ ZASTAVILA?

 

Otec Jiří nás vyzval, abychom na prstech jedné ruky vyjmenovali, co v této době nemůžeme, a na prstech té druhé vyjmenovali, co naopak teď můžeme. Zjistila jsem, že prsty té druhé ruky mi nestačí.

 

Tato zvláštní doba „prosela“ moje přátele. Komu vůbec stojím za odpověď na velikonoční přání, kdo napíše, zavolá, pomůže v nouzi.

 

V rodině nás tato doba přiměla být ohledně víry mnohem kreativnější. Podobně jako za komunistů, kdy mnoho veřejných projevů křesťanství taky nebylo možných. Náš velikonoční týden? Udělali jsme si křížovou cestu v nádherné přírodě. Syn dle návodu z internetu kreslil každý den ikony. Dcera připravovala pesachovou večeři...

Ač ateista, musím konstatovat, že za osudy lidí v některých zemích nezbývá než se v těchto velikonočních dnech modlit!

 

Největší duchovní zážitek postní doby: Každý týden příprava jednotlivých stanovišť ke hře „Kříže u našich cest“. Na Zelený čtvrtek spontánní úklid okolí tří křížů u Kostelíčka. A především to, že jsme to dělaly s dcerou SPOLEČNĚ.

 

Ač se držím doma, mám se po stránce víry výborně. 
Jednou si na internetu „zajdu“ na mši tam, podruhé jinam.

 

Přišel mi povzbuzující mail od kamarádky:

Přeji hezký den a zdravím všechny v tomto zvláštním postním čase. Na fotce jsem s naší fenkou a, je načisto vysmátá, svobodná... Svět se otočil naruby, náhubky nosíme my, lidé...

Roušky jsme fasovali na obci stylové... Šňůrky jsou bílé,  ale podobnost s papežskými barvami je čistě náhodná. Šila je sousedka evangelička...

Přeji, Vám všem, požehnaný postní čas plný nových objevů, inspirací, ale i lidské blízkosti, byť momentálně jen na dálku... Neztrácejme hlavu, naději a víru, ani tolik potřebný humor... Určitě v tom nejsme sami a na rozdíl od lidí různě evakuovaných, v krajním případě uprchlíků jsme mohli zůstat doma... V pohodlí, v teple a ještě s takovými technickými vymoženostmi, o kterých se dřív lidem ani nesnilo... Těším se zase někdy na viděnou!

V této virové totalitě jsem si uvědomila, jak samozřejmě jsem vždy přijímala mši svatou. Byla jsem vděčná za otevřený kostel, alespoň pro soukromou modlitbu.

Zatelefonovali mi lidé, kteří mi nikdy netelefonovali.

 

Není samozřejmost se vídat s lidmi, které máš rád.

Objevila jsem hodnotu a význam duchovního svatého přijímání
a zakoušela jeho působení.

Přišel mi povzbuzující mail od kamarádky:

Přeji hezký den a zdravím všechny v tomto zvláštním postním čase. Na fotce jsem s naší fenkou a, je načisto vysmátá, svobodná... Svět se otočil naruby, náhubky nosíme my, lidé...

Roušky jsme fasovali na obci stylové... Šňůrky jsou bílé,  ale podobnost s papežskými barvami je čistě náhodná. Šila je sousedka evangelička...

Přeji, Vám všem, požehnaný postní čas plný nových objevů, inspirací, ale i lidské blízkosti, byť momentálně jen na dálku... Neztrácejme hlavu, naději a víru, ani tolik potřebný humor... Určitě v tom nejsme sami a na rozdíl od lidí různě evakuovaných, v krajním případě uprchlíků jsme mohli zůstat doma... V pohodlí, v teple a ještě s takovými technickými vymoženostmi, o kterých se dřív lidem ani nesnilo... Těším se zase někdy na viděnou!

V této virové totalitě jsem si uvědomila, jak samozřejmě jsem vždy přijímala mši svatou. Byla jsem vděčná za otevřený kostel, alespoň pro soukromou modlitbu.

   Dále jsem si uvědomila další věc, o kolik více lidí pozdravíme při přání pokoje, když si nepodáváme ruce jen s těmi okolo sedícími. Podávání rukou nám zabere mnohem více času. Teď přehlédneme celý kostel, a ještě se mi zdá toto pozdravení srdečnější, vidíme (očima) usmívající se tváře, a tím lepší spojení Těla Kristova. Možná by se do budoucna mohla obě pozdravení spojit, podání rukou i přehlédnutí celého kostela:).

   A přišla jsem o jedno rodinné setkání (to se dožene), o duchovní cvičení v Želivi - Boží Otcovské Srdce (to bylo zrušeno, snad dočasně, ale byl to vánoční dárek), o pouť do Compostely a o farní pouť na Slovensko.

Nejdůležitější je, že jsme nepřišli o vzájemné vztahy.

 

Znovu jsem objevila, jak je Bůh ve své nekonečné lásce vynalézavý.
Nemohla jsem ke svátostem, ALE zakusila jsem a intenzivně vnímala jeho lásku v nádherné probouzející se přírodě, v každé krásné jarní kytičce, v slunných jarních dnech.

Bůh mne miloval skrze mého manžela, se kterým jsem tuto dobu prožívala, který vymýšlel naše krásné výlety. Objevili jsme kouzlo pravidelné společné modlitby.

Bůh mě miloval v našich dětech, které s láskou starostlivě telefonicky kontaktovaly, zda jsme v pohodě…   Bohu díky!

 

Co mi dala a vzala doba koronavirová?

Uvědomil jsem si mnohem více cenu NADĚJE...

Žít ve strachu a žít v NADĚJI - to jsou naprosté protipóly - to život obrací naruby.

Neznamená to, že se změnily okolnosti.
Ty zůstávají stejné, jde o to, co zvolím já.

Během této doby mne také oslovil citát, který nezopakuji přesně, ale tím podstatným bylo:

"Každý si může zvolit strach, anebo lásku".

Tedy zase: Ne, že okolnosti určí, co budu prožívat.
Tento citát prostě drze praví, že nezáleží na okolnostech, ale záleží na tom, co si zvolím.
Také z toho vyplývá, že mám VŽDY možnost volby, nikdy nemám být hadrem,
který je zmítán větrem, který je obětí okolností.
Vzpomínám si, jak jeden moudrý muž jednou vysvětloval:

- Chybí ti láska, dávej lásku.
- Chybí ti naděje? Dávej naději těm, kteří ji potřebují.
- Chybí ti... dávej

A tak tu byl čas ověřit tyto věci v praxi. Konstatuji, že tyto principy jsou funkční :-)

Co když jsme byli stvořeni právě pro dobu, jako je tato?

Ze sdělovacích prostředků: 

  • Zjišťujeme, že slovo SAMOZŘEJMOST není SAMOZŘEJMOST.

  • Pane, dej nám více víry, a vzdal od nás všechny viry.

  • Uvědomil jsem si, že nic není jisté.

Římskokatolická farnost Třebíč - město

kostel sv. Martina

Třebíč, Martinské nám. 87/20

Farář: P.Jiří Dobeš

560 000 522, 728 133 220

trebicmartin@volny.cz

http://www.trebicmartin.cz

Řím. kat. farnost Třebíč - Zámek

bazilika sv. Prokopa

Třebíč, Zámek 1

Farář: P. Pavel Opatřil

731 402 624

opatril@dieceze.cz

http://www.farnost-bazilika.cz

Řím. kat. farnost Třebíč-Jejkov

kostel Proměnění Páně

Třebíč, Otmarova 51/20

Farář: P. Vojtěch Loub

739 389 204

jejkov@jejkov.cz

http://www.jejkov.cz