Vítejte v kostele svatého Martina

Bůh nevstupuje do světa s pompou.

Přichází tiše – jako dítě v Betlémě.

A přesto přináší moc, která mění lidská srdce i dějiny.

Bible popisuje, jak se Maria a Josef vydávají do Betléma kvůli sčítání lidu. Ježíš – očekávaný Mesiáš – se podřizuje císařskému nařízení, jako každý jiný člověk.

Nevstupuje na svět v záři reflektorů, ale skrytě.

Přichází do konkrétního času a prostoru, aby přetvářel svět zevnitř – ne mocí, ale láskou.

Jesle – obyčejné a možná i špinavé – se tak staly trůnem Krále.

A právě tak, v obyčejnosti a slabosti, se můžeme s Bohem setkávat. Vánoce jsou proto pozváním, abychom i v prostotě svého života objevovali sílu a naději.

Prvními svědky narození Božího Syna nebyli mocní, ale pastýři – prostí a často opovrhovaní lidé. Právě jim byla svěřena největší radostná zpráva: „Narodil se vám Spasitel.“ Oni se radují jako první a vydávají svědectví.

Jejich obyčejné povolání se stalo obrazem samotného Boha – dobrého pastýře.

V Betlémě se narodil Ježíš – chléb z nebe, který sytí lidská srdce. Andělé ohlašovali velikého krále.

Přesto se dítě narodilo v chudobě, stranou lidského zájmu, v chlévě určeném zvířatům.

Pro Spasitele světa, toho, skrze něhož bylo vše stvořeno, se nenašlo místo v lidském příbytku.

​​​​

Vánoce nám připomínají, že Bůh přichází nenápadně, skrze to, co svět přehlíží.

Prosme, abychom dokázali rozpoznat jeho přítomnost v maličkostech – v darech, které máme, v lidech kolem nás, v tichých chvílích obyčejného dne. Bůh totiž i dnes vstupuje do světa se svou nadějí. A právě v tom tichém zázraku Betléma se rodí nová síla pro život.

 

Nebojme se mu otevřít své srdce a pozvat ho k sobě:

​

Bože, vstupuj prosím se svou láskou do mého srdce a proměňuj ho.