18. října 2020

INFORMACE PRO
TŘEBÍČSKÉ FARNOSTI

POŘAD BOHOSLUŽEB v třebíčských kostelích na období 14 dní,
intence mší svatých, 

dění v třebíčských farnostech.

Všední mše svaté

v kostele sv. Martina

od 14. 10. 2020

povolený limit: 6 osob na bohoslužbě.

Ve všední den bude sloužena mše svatá, které mohou účastnit dva, kteří mají zadaný na  úmysl mše sv. 

​

V neděli

je možno přistoupit ke sv. přijímání po rodinách či malých skupinkách v době od 9 do 10 hod.

​

Ve všední den (po – pá)

bude možno přistoupit ke sv. přijímání v 8.30.

​

Podrobnosti - viz IFORMACE

Hledáme

nové ministranty!

• Chtěl bys pomáhat u oltáře?

• Naučit se něco nového?

• Zapojit se při mši svaté?

Přijď ministrovat!

Zveme nové kluky mezi ministranty. Nemusíš mít strach, vše tě naučíme! Přijď před kteroukoliv mší svatou do sakristie a akolyta nebo starší ministrant ti řekne vše podstatné.

Těšíme se na Tebe!

Brněnský biskup Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle

vydal rozhodnutí:

Milí bratři,

vzhledem k aktuálnímu vývoji pandemie koronaviru COVID-19 a v návaznosti na Usnesení vlády České republiky ze dne 8. října 2020 č. 996 o přijetí krizového opatření, vydávám toto rozhodnutí:

Protože s platností od 12. října 2020 je na bohoslužbě povolena účast maximálně deseti osob, uděluji až do odvolání věřícím v brněnské diecézi dispenz od osobní účasti na nedělní bohoslužbě.

U svateb a pohřbů je od pondělí 19. října 2020 povolena účast maximálně 30 osob.

Dále ruším společné pobožnosti, duchovní obnovy, modlitební setkání a jiná shromáždění v kostelích, kaplích a jiných prostorách Římskokatolické církve na území brněnské diecéze, při nichž počet účastníků přesahuje 10 osob.

Při této příležitosti sděluji, že plánovaná sbírka na Misijní neděli dne 18. října 2020 se přesouvá na termín, který bude stanoven později.

V modlitbě provází a žehná + Vojtěch

​

V průběhu bohoslužby se nezpívá.

V kropenkách není sv. voda.

Svaté přijímání se podává na ruku, kromě odůvodněných případů.​

Třebíčský děkan P. Jiří Dobeš

slaví 55 let života.

Děkujeme Bohu za jeho život

a jeho dlouholetou službu pro farnost a děkanství

Farníci mu přáli v neděli 11. října.

Mládež mu předala nové kolo,

děti 55 srdíček,

které vyrobily a ozdobily.

​

​Farní sad - RÁJ

Sázení 50 ovocných stromků do našeho farního sadu

Sázení ovocných stromků se uskutečnilo v sobotu 17. října. Bylo vysazeno cca 40 stromků u škvárového hřiště, vedle ulice Sportovní směrem do Lorenzových sadů.

​

Vzhledem k epidemiologické situaci se nekonalo opékání špekáčků.

Jedná se o pozemky u škvárového hřiště, č. parcely 1005/15 a 1002/8. Jsou vedeny jako trvalý travní porost. Jsou to pozemky dlouhodobě nevyužité a těžko pronajatelné.

Snad za pár let budeme moci poděkovat Bohu za úrodu v našem kostele i z toho, co se urodí v našem sadě.

Na podzim bude možnost, aby si rodina zasadila do farního sadu jeden či více ovocných stromů.

​

BOŽE, DÍKY A CHVÁLA TOBĚ!

​

V neděli 27. září 2020 jsme děkovali při mši svaté za úrodu.

Kurz pro dospělé

Kurz k posílení ve víře a k přijetí svátostí.

   Začíná v pátek 18. a 25. září v 18. hodin.   

Další přípravy budou dle domluvy:

Místo setkání: farní budova

Martinské nám. 87/20

Je vhodné se přihlásit u otce Jiřího.

A nemusíte přijít sami. Můžete si s sebou vzít i doprovod, který vám na cestě víry a svátostí bude chtít pomáhat.

Kontakt: , 728 133 220

​

                          „Život je dar“                 

3. Setkání podporovatelů ochrany nenarozeného života

•  3. Setkání podporovatelů ochrany nenarozeného života se uskutečnilo ve čtvrtek 1. 10. v 17.00 hod. v kostele sv. Martina. Putovní výstavu „Život je dar“ požehnal P. Jiří Dobeš.

• Po mši svaté centrum RUTH Třebíčské Charity interaktivním způsobem představilo výstavu a potom proběhla diskuze nad aktuálními pro-life tématy.

   Farní den - pouť u Kostelíčka    

Farní den prožitý společně se skauty
se vydařil po všech stránkách: 

• Nádherné společenství,

• zábavný program,

• posezení s přáteli,

• poutní mše svatá.

NAŠE SPOLEČENSTVÍ

ze dne 12. dubna

SVĚDECTVÍ a ZAMYŠLENÍ :

Co ti dala doba koronavirová, 
co sis uvědomil, co ti došlo?
Co ti tato doba vzala?

Dostali jsme DAR ČASU.

Moje prozření na Boží hod Velikonoční:
Pane Bože, to muselo tolik lidí zemřít, abych se JÁ KONEČNĚ ZASTAVILA?

Otec Jiří nás vyzval, abychom na prstech jedné ruky vyjmenovali, co v této době nemůžeme, a na prstech té druhé vyjmenovali, co naopak teď můžeme. Zjistila jsem, že prsty té druhé ruky mi nestačí.

Tato zvláštní doba „prosela“ moje přátele. Komu vůbec stojím za odpověď na velikonoční přání, kdo napíše, zavolá, pomůže v nouzi.

V rodině nás tato doba přiměla být ohledně víry mnohem kreativnější. Podobně jako za komunistů, kdy mnoho veřejných projevů křesťanství taky nebylo možných. Náš velikonoční týden? Udělali jsme si křížovou cestu v nádherné přírodě. Syn dle návodu z internetu kreslil každý den ikony. Dcera připravovala pesachovou večeři...

​

Ač ateista, musím konstatovat, že za osudy lidí v některých zemích nezbývá než se v těchto velikonočních dnech modlit!

Největší duchovní zážitek postní doby: Každý týden příprava jednotlivých stanovišť ke hře „Kříže u našich cest“. Na Zelený čtvrtek spontánní úklid okolí tří křížů u Kostelíčka. A především to, že jsme to dělaly s dcerou SPOLEČNĚ.

Ač se držím doma, mám se po stránce víry výborně. 
Jednou si na internetu „zajdu“ na mši tam, podruhé jinam.

Přišel mi povzbuzující mail od kamarádky:

Přeji hezký den a zdravím všechny v tomto zvláštním postním čase. Na fotce jsem s naší fenkou a, je načisto vysmátá, svobodná... Svět se otočil naruby, náhubky nosíme my, lidé...

Roušky jsme fasovali na obci stylové... Šňůrky jsou bílé,  ale podobnost s papežskými barvami je čistě náhodná. Šila je sousedka evangelička...

Přeji, Vám všem, požehnaný postní čas plný nových objevů, inspirací, ale i lidské blízkosti, byť momentálně jen na dálku... Neztrácejme hlavu, naději a víru, ani tolik potřebný humor... Určitě v tom nejsme sami a na rozdíl od lidí různě evakuovaných, v krajním případě uprchlíků jsme mohli zůstat doma... V pohodlí, v teple a ještě s takovými technickými vymoženostmi, o kterých se dřív lidem ani nesnilo... Těším se zase někdy na viděnou!

​

V této virové totalitě jsem si uvědomila, jak samozřejmě jsem vždy přijímala mši svatou. Byla jsem vděčná za otevřený kostel, alespoň pro soukromou modlitbu.

​

Zatelefonovali mi lidé, kteří mi nikdy netelefonovali.

Není samozřejmost se vídat s lidmi, které máš rád.

​

Objevila jsem hodnotu a význam duchovního svatého přijímání
a zakoušela jeho působení.

Přišel mi povzbuzující mail od kamarádky:

Přeji hezký den a zdravím všechny v tomto zvláštním postním čase. Na fotce jsem s naší fenkou a, je načisto vysmátá, svobodná... Svět se otočil naruby, náhubky nosíme my, lidé...

Roušky jsme fasovali na obci stylové... Šňůrky jsou bílé,  ale podobnost s papežskými barvami je čistě náhodná. Šila je sousedka evangelička...

Přeji, Vám všem, požehnaný postní čas plný nových objevů, inspirací, ale i lidské blízkosti, byť momentálně jen na dálku... Neztrácejme hlavu, naději a víru, ani tolik potřebný humor... Určitě v tom nejsme sami a na rozdíl od lidí různě evakuovaných, v krajním případě uprchlíků jsme mohli zůstat doma... V pohodlí, v teple a ještě s takovými technickými vymoženostmi, o kterých se dřív lidem ani nesnilo... Těším se zase někdy na viděnou!

​

V této virové totalitě jsem si uvědomila, jak samozřejmě jsem vždy přijímala mši svatou. Byla jsem vděčná za otevřený kostel, alespoň pro soukromou modlitbu.

   Dále jsem si uvědomila další věc, o kolik více lidí pozdravíme při přání pokoje, když si nepodáváme ruce jen s těmi okolo sedícími. Podávání rukou nám zabere mnohem více času. Teď přehlédneme celý kostel, a ještě se mi zdá toto pozdravení srdečnější, vidíme (očima) usmívající se tváře, a tím lepší spojení Těla Kristova. Možná by se do budoucna mohla obě pozdravení spojit, podání rukou i přehlédnutí celého kostela:).

   A přišla jsem o jedno rodinné setkání (to se dožene), o duchovní cvičení v Želivi - Boží Otcovské Srdce (to bylo zrušeno, snad dočasně, ale byl to vánoční dárek), o pouť do Compostely a o farní pouť na Slovensko.

Nejdůležitější je, že jsme nepřišli o vzájemné vztahy.

Znovu jsem objevila, jak je Bůh ve své nekonečné lásce vynalézavý.
Nemohla jsem ke svátostem, ALE zakusila jsem a intenzivně vnímala jeho lásku v nádherné probouzející se přírodě, v každé krásné jarní kytičce, v slunných jarních dnech.

Bůh mne miloval skrze mého manžela, se kterým jsem tuto dobu prožívala, který vymýšlel naše krásné výlety. Objevili jsme kouzlo pravidelné společné modlitby.

Bůh mě miloval v našich dětech, které s láskou starostlivě telefonicky kontaktovaly, zda jsme v pohodě…   Bohu díky!

Co mi dala a vzala doba koronavirová?

Uvědomil jsem si mnohem více cenu NADĚJE...

Žít ve strachu a žít v NADĚJI - to jsou naprosté protipóly - to život obrací naruby.

Neznamená to, že se změnily okolnosti.
Ty zůstávají stejné, jde o to, co zvolím já.

Během této doby mne také oslovil citát, který nezopakuji přesně, ale tím podstatným bylo:

"Každý si může zvolit strach, anebo lásku".

Tedy zase: Ne, že okolnosti určí, co budu prožívat.
Tento citát prostě drze praví, že nezáleží na okolnostech, ale záleží na tom, co si zvolím.
Také z toho vyplývá, že mám VŽDY možnost volby, nikdy nemám být hadrem,
který je zmítán větrem, který je obětí okolností.
Vzpomínám si, jak jeden moudrý muž jednou vysvětloval:

- Chybí ti láska, dávej lásku.
- Chybí ti naděje? Dávej naději těm, kteří ji potřebují.
- Chybí ti... dávej

A tak tu byl čas ověřit tyto věci v praxi. Konstatuji, že tyto principy jsou funkční :-)

Co když jsme byli stvořeni právě pro dobu, jako je tato?

​

Ze sdělovacích prostředků: 

• Zjišťujeme, že slovo SAMOZŘEJMOST není SAMOZŘEJMOST.

• Pane, dej nám více víry, a vzdal od nás všechny viry.

• Uvědomil jsem si, že nic není jisté.