NOC KOSTELŮ - Milada Vedralová - Výstava obrazů - 23. 5. 2025
- Třebíč Martin
- 25. 5.
- Minut čtení: 2
Aktualizováno: 5. 6.
Milada Vedralová - Výstava obrazů v kapli sv. Josefa.
MILADA VEDRALOVÁ MARTINKOVÁ – malířka
Narozená: 24. 8. 1947 v Třebíči
Vzdělání:
ZŠ Čikov, Velká Bíteš
SVVŠ Velká Bíteš (1962–1965)
VŠZ Brno (1965–1970)
Zaměstnání:
Ve vystudovaném oboru zemědělství působila jen krátce. Později se orientovala na pedagogickou činnost a v roce 1978 dokončila úplné pedagogické vzdělání.
1976–1986: vychovatelka na internátě při SZŠ v Třebíči
1986–1990: učitelka odborných předmětů na Státním gymnáziu Třebíč
1990–2012: učitelka na SZŠ – převážně biologie
1994–2013: učitelka Katolického gymnázia – výtvarná výchova, biologie
Současný stav: v důchodu
---
Já a malířství
Od mládí jsem se chtěla stát malířkou. Malovala jsem všude – dokonce jsem pomalovala čerstvě nabílený rodný dům a rodiče mě nepotrestali, ale pochopili. Po maturitě jsem se hlásila na Pedagogickou fakultu v Brně – obor biologie a výtvarná výchova. Zkoušky dopadly dobře, ale měla jsem „špatný kádrový profil“. Můj tatínek byl v letech 1961–1963 u PTP. Zbyla na mě VŠZ, ale dodnes za ni děkuji – hlavně za tříměsíční pobyt na statku v Dánsku, kde dcera majitelů studovala teologii. Byl to pro mě velký životní přínos.
První olejové barvy jsem dostala na Vánoce a první obrázky jsem věnovala spolužákům z vysoké školy. Po příchodu do Třebíče jsem se seznámila s malířem Vysočiny p. Ladislavem Babůrkem a později s p. Vlastimilem Tomanem – rodákem z Třebíče – Týna, kde také bydlíme. Radili, povzbuzovali a doporučovali malovat venku, v přírodě – cokoliv. Mělo to malý háček: zaměstnání, rodina, stavba domu a rozsáhlá zahrada. Na malování zbyly zimní měsíce, které pro venkovní tvorbu nejsou vhodné. Naučila jsem se pracovat podle předloh nebo modelů. Celkový počet obrazů a obrázků bude kolem 600 – od velikosti 70×100 cm (cyklus Sedm divů světa podle Zdeňka Buriana) po menší (18×24 cm – Třebíč pro P. Elase Vellu).
Velkou inspirací mi byly český malíř VLADIMÍR KOMÁREK z Nedvězí u Semil. Při návratech do rodného Podkrkonoší jsme jeho dům několikrát navštívili, stejně tak jeho výstavy v Semilech a kostel v Konecchlumí, kde je jeho Křížová cesta. Člověk může mít několik malířských vzorů, ale stejně si musí najít svou cestu sám. Maluji pro radost nejen sobě, ale i rodině, přátelům, známým i veřejnosti. Jejich kladná odezva je pro mě povzbuzením k další práci.
