Z FARNÍ KRONIKY KOSTELA SV. MARTINA
Zde jsou uvedeny jen vybrané části kroniky.
Výběr je doplněn současným komentářem a vysvětlivkami.
Komentář je v textu označen kurzívou.
Výběr a komentáře sestavil P. Josef. Jsou redakčně upraveny.
Rok 1952
Duchovní správa je obsazena farářem Františkem Prátem a jedním kooperátorem.
V září tohoto roku je zavřen farář Prát.
Na faře je domovní prohlídka, místnosti mimo kaplanku a kuchyni úředně zapečetěny. Peníze nalezené u faráře Práta v bytě v pytlích celkem přes 200.000 Kč současné měny, vše v drobných penězích.
Jednalo se o farní peníze, které měl farář Prát z bezpečnostních důvodů u sebe.
Farář odvezen do vězení.
Farář Prát je odsouzen k 5 rokům žaláře a ke ztrátě majetku na faře v zapečetěných místnostech.
Jednalo se ale o farní majetek, který tam byl uložen. Nakonec si odseděl 4,5 roku v Janovicích u Jičína.
Od 9. listopadu do 23. listopadu je farní kostel uzavřen a bohoslužby se nesmí konat, jelikož v okolí se rozšířila dobytčí nemoc kulhavka a slintavka. Pohřby se konají jen z hřbitova, křtít a sezdávat se v kostele smí za přítomnosti dotyčných s vyloučením veřejnosti.
Přitom vyučování ve škole je, děti i z okolí dojíždějí do Třebíče a dál se konají i kulturní podniky.
Rok 1953
Od 1. února je jmenován administrátorem zdejší farnosti Jaroslav Kampf dosavadní administrátor ve Starči a Rokytnici nad Rokytnou.
Nutno vést rozvláčné jednání o nová mešní roucha, která byla ukrytá v bytě bývalého faráře Práta - mají být z fary odvezena. Administrátor vymůže, že roucha zůstávají majetkem kostela.
Administrátor Kampf je nucen rozpustit dosavadní chrámový sbor pro stálé hádky a řevnivost mezi zpěvačkami.
Rok 1954
Od 1. února je jmenován do farnosti druhý kaplan Alois Bumbálek. Přichází jako novokněz po vykonání vojenské služby. Velká výpomoc to není, jelikož je naprostý začátečník po vojně, slabý kazatel.
Kostel nemá křížovou cestu. Tuto skutečnost těžce nesou farníci. Administrátor tedy pomýšlel na opatření Křížové cesty, která by byla současně důstojnou ozdobou kostela.
Administrátor pořídil provizorní křížovou cestu - fotokopie Fugelovy křížové cesty.
14. března přijíždí tuto křížovou cestu světit sám kapitulní vikář Josef Kratochvíl.
Poprvé v dějinách tohoto kostela konají se tady letos pobožnosti křížové cesty.
Nová křížová cesta je zadána brněnské sochařce Marii Jánské a koncem roku je křížová cesta dokončena.
Bylo dále odstraněno věčné světlo a pořízeno nové, aby nepřekáželo pohledu na oltář.
Byl restaurován obraz svatého Martina za hlavním oltářem.
Administrátor zavádí večerní mše svaté - zatím jen nedělní. V době letní v 19:30, v době zimní o 18:00. Večerní mše svaté mají veliký úspěch a jsou plně navštěvovány. Zavádí se tedy i večerní mše svaté na první pátky.
Komentář:
Roku 1566 Pius V. zakázal celoročně odpolední a večerní mše svaté. Byly povoleny jen ranní mše sv. – do 13:00, s výjimkou půlnoční. A to především kvůli eucharistickému půstu. Od půlnoci nebylo dovoleno: jíst, pít (ani vodu), v některých obdobích dokonce ani polykat sliny úmyslně. Kdo půst porušil, nesměl přijmout eucharistii ani sloužit mši.
Pius XII. dal roku 1953 biskupům pravomoc povolit večerní mše, nejprve jen pro neděle a pak i pro všední dny.
1953 povolení pití vody jako výjimka z eucharistického postu, až od roku 1957 snížení doby postu na 3 hodiny. Roku 1964 půst zkrácen na 1 hodinu.
Rok 1955
Pobožnost Křížové cesty se zavádí na postní dobu každý pátek v 18:00 večer.
Rok 1956
Zima se vyznačovala velkými mrazy: až -30 stupňů Celsia. Malá návštěva kostela ve všední dny. Proto jen jedny bohoslužby v 7:15. (Zrušeny byly bohoslužby v 6:30.)
Farní stáje ve dvoře jsou pronajaty uhelným skladům pro jeden pár koní.
Farní sál je pronajat okresnímu velitelství civilní obrany jako skladiště jejich potřeb. Duchovní správce vítá tento pronájem, neboť šlo o to, že z části fary měl být vybudován internát pro 16 studentek zdravotnické školy.
Monsignor Doležel, děkan v Třebíči zámku, vyvolal nechutné a neoprávněné spory o hřbitovní kostel svaté Trojice. Tento kostel patří farnosti naší, on však tvrdí, že z něho může konat obřady kterýkoliv duchovní správce z ostatních třebíčských farností.
Spor rozhodla s konečnou platností téměř po ročních bojích kapitulní konzistoř (tedy biskupství) ve prospěch duchovní správy u svatého Martina: že totiž by musel mít povolení zdejšího duchovního správce každý farář z ostatních farností třebíčských, který by chtěl z kostela Svaté Trojice pohřbívat.
Od tohoto roku zavádějí se večerním mše svaté v širším měřítku. Každou neděli a svátek, každý první pátek v měsíci, každý čtvrtek po celý rok pro pracující. Lid vítá tuto novinku nadšeně.
Rok 1957
Byl zaveden elektrický proud ve hřbitovním kostele, rozvod provedl a osvětlení oltáře i montáž hlavního světla vlastnoručně pořídil administrátor Jaroslav Kampf.
Konají se práce na střeše Kostelíčka. Během prací denně celé zástupy Třebíčanů sledují provádění oprav, na pomoc však nepomýšlí nikdo.
Faráři u sv. Martina
1628-1651 Bureš Václav
1651-1654 Wlokius Petr
1654-1660 Slovák Jan
1660-1662 Bullat Augustín
1662-1663 Frastl Karel
1663-1669 Geller Augustín
1669-1673 Kheil Václav
1673-1676 Haliboda Alexandr
1676-1682 Olitorius František
1682-1698 Hoffer Bernard
1698-1727 Matlocius Martin
1727-1746 Langfort František
1746-1776 Gardely Jakub
1776-1797 Zwach Filip
1798-1814 Dvořecký Jakub
1814-1827 Horák Jakub
1827-1854 Altmann Alois
1854-1875 Janoušek Jan
1875-1885 Schrotz Alois
1885-1898 Papoušek Karel
1898-1920 Nevoral Matěj
1920-1941 Antonín Trávníček
1942-1952 František Prát
1953-1982 Jaroslav Kampf
1982-1990 Otmar Kaplan
1990-1996 Pavel Dokládal
1996-2025 Jiří Dobeš
Rok 1959
Pokladnička (v hřbitovním kostele) je soustavně vykrádána a demolována, takže finanční prostředky ze hřbitovního kostela nejsou.
V listopadu 1958 odešel do penze Monsignor Doležel (v 76 letech), farář v Třebíči zámku (kde působil od roku 1920, takže 38 let). Zámek byl dán do exkurendo správy ke svatému Martinovi v Třebíči-městě. Administrátoru Jaroslavu Kampfovi bylo přislíbeno, že jen na krátkou dobu. Tento stav trvá už rok a čtvrt a nic se neděje. Žádosti nepomáhají. Nad to, za dva odvolané kaplany byl dodán kaplan jen jeden, takže od prvního listopadu v 1959 spravují obě farnosti jen kněží dva.
Rok 1960
Dosavadní dřevěné zábradlí u parčíku kostela bylo odstraněno, vykopány keře pámelníku, celý parčík administrátor s kostelníkem Budějovským zryli, vypleli a oseli novou travou, zasázeli 80 keřů růží, které pořídil administrátor vlastním nákladem.
Koncem roku začíná jednání s okresním národním výborem Třebíč, který žádá celý farní dvůr, budovy na něm a celou farní zahradu pro stavbu nového ONV. Administrátor podává protesty, domáhá se zastání u konzistoře (biskupství), Krajského národního výboru v Brně, památkového krajského střediska v Brně. Nic nepomáhá.
Ing. Skála, vedoucí plánované stavby, trvá na svém nápadu zabrat veškeré farní příslušenství včetně zahrady a pronáší urážlivá slova vůči kněžím.
Rok 1961
V březnu přichází kaplan z Letovic důstojný pán Ladislav Vrbňák, který je v Letovicích politicky neúnosný a jemuž měl být odebrán státní souhlas. Zdejší administrátor Jaroslav Kampf přijímá důstojného pána Vrbňáka a zaručuje se na KNV i ONV, že to s ním ještě zkusí v Třebíči půl roku a pokusí se jej uvést na správné koleje.
Vrbňák se přistěhoval s maličkostmi vlastním autem zcela duševně i tělesně vyčerpán a zhroucen.
Na faře byl uvítán přátelsky a radostně. Odpověděl: „Já na vašem místě bych se neradoval.“ Administrátor jej ihned odvezl do nemocnice, jak to vyžadoval jeho tělesný stav. Tak vypadá po 12 letém pobytu v Letovicích.
(1.7.1962 Ladislav Vrbňák odchází z duchovního stavu do výroby na vlastní žádost. Je přesvědčen, že se nehodí do duchovní správy v současném režimu. Domluvy děkana i církevního tajemníka nepomáhají. Nastupuje na místo dělníka v Hrušovanech u Brna 620 Kč měsíčně.)
28. listopadu byly vykáceny ovocné stromy na zahradě i na dvoře - celkem 23 dospělých ovocných stromů: jeden ořech, 7 hrušní, dvě mirabelky, 4 švestky, 9 jabloní. Ze zahrady mizí i včelín a čtyři úly.
5. prosince je započato s adaptačními pracemi na faře. Proráží se vchod na zahradu z prádelny, buduje se uhelna. … Na faře je teď těžký život - všude prach, celá fara jak po náletu a klidu k práci není.
Rok 1962
V noci z 6. na 7. dubna byl takzvanými chuligány demolován kostelíček na Strážné Hoře v Třebíči, opravený v roce 1958. Pachatelé nebyli vypátráni. Policie oznámila na naše protesty, že se jednalo o školní mládež ve věku 11 až 13 roků. Okna a dveře jsou zničeny i s kovovými novými rámy, poškozené zdivo, vnitřek kostelíčka demolován včetně oltáře, velmi cenná barokní socha svatého Jana Nepomuckého ze dřeva úplně zničena.
V noci ze 7. na 8. listopadu byl sražen a demolován velký bronzový kříž na sousoší svatých apoštolů slovanských svatého Cyrila a Metoděje postaveno 1885. Demolovaný kříž byl uložen na zdejší faře. Pachatel nebyl vypátrán. Toto se stalo takřka v předvečer roku, kdy si připomeneme 1100. výročí příchodu svatých věrozvěstů na Moravu.
Na zakončení tohoto strastiplného roku pak těsně před Vánocemi vytlučena kamením tři kostelní barevná okna farního kostela svatého Martina.
A marně se žádá po dobrém i po zlém obsazení Zámku. Z města tamní duchovní správu už nelze zdolat - i s ohledem na neochotu kaplanů.
Rok 1963
Začíná jednání o zakončení ohrazení zbývající farní zahrádky. Architekt Skála, od počátku proti faře zaujatý, prosazuje zabrání i tohoto zbytku farní zahrady. Tuto chce otevřít do náměstí odstraněním zdi a návozem zvýšit do výše parku - to je o 0,75 m. Okno do kuchyňky by bylo přímo v úrovni terénu ulice.
Je nutný zásah KNV, státní památkové péče, konzistoře i investora (ONV). Jen tomuto úřednímu násilí architekt Skála (z Okříšek) podléhá a ustupuje s nemístnými urážkami fary. Aspoň prosadí, že ohradní zeď zahrady je u budovy ONV esovitě prohnutá, aby aspoň roh zahrádky byl také zabrán. Za odstoupení tohoto rohu (4,5 metru čtverečního) vymohl děkan renovování celé ohradní zdi - omítky z obou stran.
Nutno ještě zaznamenat, že stavbu ONV i opravu fary vedl stavební mistr Alois Kudláček z Trnavy.
Díky jemu byly práce provedeny bezvadně a v mnohém vyšel faře vstříc. Kladný byl po celou dobu k faře i postoj stavitele Neradila z Pozemních staveb. Oba tito mužové vynahrazovali faře a děkanovi to, co škodlivého podnikal architekt Skála a ing. Gric z Projektového střediska Jihlava.
Koncem srpna cítil děkan bolesti v břišní dutině. Práce s opravou fary bylo moc, nevěnoval bolestem pozornost, pak se však dostavily menší teploty a závratě. V neděli 1. září vykonal ještě MariaZellskou pobožnost, v úterý si zavolal lékaře, ten zjistil zánět slepého střeva a nařídil ihned převoz do nemocnice. Tam „poznali“ zánět ledviny, dávali teplé obklady a jinak nic. Stav děkana se zhoršoval a po pěti dnech pobytu v nemocnici bylo jasné, že se blíží konec. (Bylo mu 45 roků).
V neděli 8. září na svátek Panny Marie při návštěvě obou sester nemocného a hospodyně Heleny Kučerové se jeho stav zhoršil. Hospodyně uprosila chirurga Karla Váchala, aby operoval. Ten měl však zákaz šéfky chirurgie Škarabelové. Přesto v noci operoval - 3 hodiny trval zápas o život děkana. Bylo to dávno prasklé slepé střevo, z toho zánět pobřišnice, zhnisaná dutina břišní, močový měchýř atd. Stav pacienta byl kritický.
Po Třebíči a okolí se roznesla zpráva, že děkan Kampf zemřel. Všichni popravdě obvinili doktorku Škarabelovou dokonce z úmyslného odmítnutí operačního zákroku. Pracující z továren hrozili stávkami na protest pokusu Škarabelové o vraždu na děkanu Kampfovi, žádali její okamžité odstranění z nemocnice. Případ se táhl ještě víc jak rok, vyhrála to Škarabelová a zůstala zástupcem primáře, i když se celé Třebíčsko bouřilo.
Byl informován ministr zdravotnictví Plojhar. Ten se však neobtěžoval ani odpovědět.
Celý případ byl ukázkou podlosti a zvrhlosti MUDr. Škarabelové Kamily.
Třebíčská nemocnice utrpěla na pověsti tak, že se nikdo ve zdejší nemocnici operovat nedá.
Děkan se jakž takž uzdravil, od konce listopadu začal opět konat bohoslužby a ostatní povinnosti.
22. listopadu je zákeřně zavražděn prezident John Kennedy ve stáří 46 roků, příkladný katolík a naděje lidstva v zápase o udržení světového míru.
Rok 1964
Farní úřad Jaroměřice nad Rokytnou opravuje už 3 roky svůj farní kostel velkým nákladem. Téměř všechno hradí stát. Protože tento státní zdroj pomalu vysychá, jedná Jaroměřický děkan Václav Küchler o půjčku od našeho kostela z peněz střádaných cílevědomě na naše vlastní opravy. Jednalo by se o 40 až 45.000 Kč. Děkan Kampf to odmítá, neboť už loni nás Jaroměřice připravili o rovných 20.000 Kč, které vymámily jako půjčku. Nakonec nám biskupství oznámilo, že to byl dar - bylo to věnováno Národnímu výboru v Jaroměřicích na obecní hodiny. (20.000 bylo více než průměrný roční plat, takže na dnešní peníze více než půl milionu.)
Vyjednává se o opravě fary v zámku. Bude se restaurovat celý zámecký areál, do kterého spadá i fara.
Na faru připadá náklad 35.000 Kč. Protože však farní úřad v zámku žádné peníze nemá, fara je pronajata, a duchovní v zámku není, je slíben mimořádný státní příspěvek. Horší je to, že práce bude provádět Okresní stavební podnik v Třebíči, který si tím naplní kapacitu a z toho důvodu odmítá opravit hřbitovní kostel, který slibuje vzít do opravy od roku 1959. Je to podnik nesvědomitý a nezodpovědný, přitom drahý, není však jiné pomoci. Farní úřady musí provádět opravy církevních objektů jen přes socialistické sektory.
Dne 29. dubna, 7. října, 29. října bylo cítit silnější zemětřesení. Ohnisko bylo v Rakousku, zde 4. stupeň. Chvěly se zdi fary, obrazy na stěnách se pohybovaly, vylévala se voda z nádob. Škody nebyly způsobeny. Jinde pukaly zdi.
Po loňské těžké operaci, po které se řádně nezotavil, po nesčetných starostech s vedením dvou farností a celého děkanství, po mnohém utrpení a po tahanicích s úřady a stavebním podnikem ohledně oprav zdejších církevních budov, byl dne 29. července stižen zdejší děkan Jaroslav Kampf infarktem myokardu (bylo mu 46 let). Od 29. července do 5. září byl v nemocnici v Třebíči. Do konce roku se nemůže odvážit plné práce. Správa Třebíče-zámku zůstává dál břemenem pro zdejší dva duchovní, z nichž jeden je po infarktu. Už jde přímo o život.
Rok 1965
Od 1. ledna tohoto roku přejímá farní úřad provádění výprav v bazilice do své režie. Dosud prováděla (turisty) v bazilice správa muzea, která vybírala v bazilice vstupné – ročně to dělalo téměř 20.000 korun. Ale čištění kostela a osvětlení platil farní úřad.
Dva roky bojoval děkan Kampf za to, aby si provádění výprav obstarával farní úřad sám. Konečně za pomoci pana církevního tajemníka Březny se věc podařila.
V červnu navštívil baziliku ministr školství a kultury Císař a vyslovil uznání za odborný výklad poskytnutý průvodcem Mityskou. Pan ministr byl upozorněn na nutnost duchovního v zámku.
Zednické práce na hřbitovním kostele jdou pomalu. Zedníci se nechávají hostit, pracovní morálka je špatná jako všude jinde. Zedníci odbíhají na takzvané fušky, zašantročují vápno, barvu i dřevo z lešení.
Smutnou skutečností je že i takoví lidé jako je varhaník z Jejkova si tajně odváží sud hašeného vápna na opravu svého domku na Nových Dvorech.
Barva omítky na hřbitovním kostele je velmi světle šedá, barva věže červenohnědá. Krajské památkové středisko trvalo na barvě červené! Prosazena byla světle šedá.
Návštěva na bohoslužbách u svatého Martina ve městě se nám stále zvětšuje. Počet svatých přijímání za tento rok dosáhl 58.000. Bylo by nanejvýš potřebné pro záchranu zdraví obou kněží, aby byl do zámku dán samostatný duchovní. Práci už pomalu nelze zastat.
Obsazení zámku nepřeje výbor KSČ - vidí v tom zvyšování religiozity v Třebíči. Biskupství neprosazuje tuto věc, tak jak by mělo a mohlo. Stále jen říkají děkanovi: musíte sám na úřadech v Třebíči vedoucí přesvědčovat. To ovšem nejde bez nebezpečí, že řeknou: když na práci nestačíš, dáme sem nového, který nám to dělat bude.
K Vánocům byl za zásluhy o obě farnosti děkan Jaroslav Kampf jmenován konzistorním radou (=čestný titul katolického kněze.)
Do střechy baziliky prší, promáčí se už klenba, při deštích nastavujeme v bazilice na 3 místech kbelíky.
Prejzy (= střešní tašky) nejsou, peníze nejsou a podnik, který by chtěl a mohl práci přijmout, také není.
Děkan se dovolává pomoci u státních úřadů, poukazuje na nebezpečí z promáčené klenby, poukazuje na nevlídnou kritiku návštěvníků z ciziny, korespondence se rozrůstá, denně se někde intervenuje. Děkan za touto záležitostí najezdil svým autem 874 km.
OSP (= Okresní stavební podnik) tvrdí že nemá pokrývače. Děkan si tedy zajistil odborníka na tyto pokrývačské práce pana Suchého z Želetavy. Ten je ochoten prejzovou střechu na bazilice udělat a slibuje, že si to u svého zaměstnavatele zařídí, aby ho uvolnil. Vedoucí pokrývačské oddělení František Čech se dá podplatit a pana Suchého uvolňuje.
Práce na střeše baziliky skutečně 1. října začala. Pracuje pan Suchý se dvěma pomocníky. Ti však pracují nezodpovědně, jsou navedeni z OSP a ztěžují práci p. Suchému. Ten nakonec oba pomocníky vyhodil a pracuje úplně sám.
Celá oprava střechy na bazilice stála mimo tisícových spropitných, nápojů a svačin celkem 71.295 Kč, z čehož 60.848 Kč zaplatil Krajský Národní výbor ze státního příspěvku, za což je nutno být opravdu vděčným a nebýt tohoto vzácného pochopení pana Jaroslava Krejčího a zmocněnce ministerstva školství a kultury Vladimíra Starého, nemohla by se oprava nikdy uskutečnit, protože příjmy v bazilice jsou minimální.
Z okapových žlabů na bazilice vyrůstala tráva v takovém množství, že chodily i dotazy (anonymní) na městský Národní výbor: „Kdy bude senoseč na střeše baziliky?“
Návštěvnost turistů v bazilice byla úspěšná - za tento rok navštívilo baziliku celkem 13.365 platících turistů z toho 1208 cizinců ze 36 států ze všech světadílů.