Římskokatolická farnost Třebíč-město
Kostel Svatého Martina
Svátosti
Křest
Křtem se stáváme členy Kristovy církve na začátku našeho života. Sdílejí ho všichni křesťané.
Křest vytváří osobní vztah s Ježíšem Kristem.
Uskutečňuje odpuštění našich hříchů a značí začátek nového života jako bratří nebo sester Ježíše Krista a jako dětí Božích.
Křest má věčnou platnost.
Křest dospělých
Lidé, přijímající křest jako dospělí, prodělávají přípravu žadatelů o křest, aby se poučili o víře.
Křest dětí
Křest dětí - uděluje se ve vlastní farnosti vzhledem k tomu, že se dítě křtem stává členem farní rodiny.
Ta je dána místem trvalého bydliště či prokazatelnou pravidelnou účastí na bohoslužbách.
Ke křtu v jiné farnosti je třeba mít písemný souhlas vlastního duchovního správce.
Pokyny a zásady při udílení svátosti křtu dětem
Podle zásad Kodexu kanonického práva:
První a nezbytnou podmínkou je, aby alespoň jeden z rodičů byl pokřtěn v katolické církvi.
Kánon 868 §1: Aby dítě bylo dovoleně pokřtěno je dále třeba:
- souhlas rodičů nebo alespoň jednoho z nich, popř. někoho z těch, kdo jsou zákonně na jejich místě,
- opodstatněná naděje, že dítě bude vychováváno v katolické víře.
Pokud tato naděje chybí, odloží se křest podle předpisu místního práva a důvod se oznámí rodičům.
Kánon 784 §1: Aby byl někdo připuštěn jako kmotr, je třeba aby:
- byl katolík,
- přijal svátost biřmování a svaté přijímání,
- vedl život odpovídající víře a převzatému úkolu kmotrovství (církevně uzavřené manželství).
- Kmotr stačí jen jeden.
Pokud rodiče chtějí křtít mimo vlastní farnost, vyžádají si nejprve propuštění od vlastního faráře.
O křest svého dítěte žádají rodiče z vlastního rozhodnutí, ne proto, že si to přejí prarodiče dítěte. Rodiče jsou si vědomi poslání, které jako křesťanští rodiče mají vůči svému dítěti a chtějí je plnit - vychovávat své děti ve víře v Pána Ježíše.
Průběh udílení svátosti křtu dětem
Při křestním obřadu se dávají tyto otázky:
Jak se vaše dítě jmenuje? Sdělí se křestní jméno a druhé křestní jméno - bez příjmení
Co od církve žádáte? (Přijetí dítěte do církve.-Milost Boží. Věčný život .-Křest)
Když chcete, aby vaše dítě obdrželo milost Boží, tím na sebe berete i povinnost, že své dítě vychováte ve víře.
Jste si rodiče této povinnosti vědomi? Ano.
Rodiče se zříkají ducha zla a vyznávají víru:
-
Chcete žít ve svobodě dětí Božích a zříkáte se proto hříchu? Ano.
-
Chcete, aby vás nikdy hřích neovládl, a zříkáte se proto všeho, co k němu láká? Ano.
-
Zříkáte se tedy ducha zla, všeho co působí a všeho čím se pyšní? Ano.
-
Věříte v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země? Věřím.
-
Věříte, v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se narodil z Marie Panny,
byl ukřižován a pohřben, vstal z mrtvých a sedí po pravici Otcově? Věřím. -
Věříte v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých,
-
odpuštění hříchů, vzkříšení mrtvých a život věčný? Věřím.
Udělí se křest a následuje mazání olejem po křtu, předání roušky a zapálené svíce.
Křestní svíce a rouška
Ke křtu zakoupí kmotr křestní svíci a roušku.
Nebo může roušku ušít a je možno na ni napsat - vyšít - jméno dítěte a datum křtu popř. datum narození.
BIŘMOVÁNÍ
SVÁTOST BIŘMOVÁNÍ - Příprava
Příprava na svátost biřmování začala
v pátek 23. září 2022 v 19 hod. v kostele sv. Martina.
Připravovat se mohou všichni od 14 let. Horní hranice není omezena.
Přihlášku vyplňte ve formuláři - viz níže.
Alternativou je zaslání přihlášky elektronicky na email:
Též lze vyplněnou přihlášku v papírové formě odevzdat na faře.
Těším se na naše setkávání a na otevřená srdce pro vedení Duchem svatým.
Modleme se už nyní k Duchu svatému.
P. Jiří Dobeš
Skrze dary Ducha svatého se život křesťana uzdravuje ze dvou smrtelných nemocí: ze stresu a z rutiny.
(Michael Marsch)
Projevy Ducha svatého jsou důležitější než projevy o Duchu svatém.
(Pavel Korosin)
Duch svatý je Bohem působícím v nás“.
(Papež František)
Bez Ducha svatého by ...
- Bez Ducha svatého by pro nás byl Ježíš jen zajímavou, ale nevýznamnou historickou osobností.
Díky Duchu svatému je i dnes Ježíš živý, ten, který může působit v našich životech.
- Bez Ducha svatého by bylo křesťanství jen hřbitovem.
S Duchem svatým křesťanská víra člověka uschopňuje plnohodnotně žít i ve všech protivenstvích.
- Bez Ducha svatého by byla bible jen učenou knihou.
S Duchem svatým se Bible stává Božím slovem adresovaným do naší konkrétní situace.
- Bez Ducha svatého by bylo zvěstování Božího Slova jen jednou z mnoha informací.
S Duchem svatým se zvěstování stává posilou na cestě životem.
- Bez Ducha svatého by byly svátosti jen zajímavými zvyky, prázdnými rituály, či magií.
S Duchem svatým svátosti zprostředkovávají Boží moc a sílu.
- Bez Ducha svatého by byla liturgie nostalgickým a zajímavým divadlem.
S Duchem svatým se liturgie stává setkáním s Bohem.
- Bez Ducha svatého by byla církev pouhou organizací a institucí.
S Duchem svatým se stává společenstvím a organismem, přinášejícím osvobození a záchranu od zla.
- Bez Ducha svatého by byla charita jen jakousi sociální činností.
S Duchem svatým se charita stává osvobozující pomocí.
Duch svatý se nabízí každému!
Biřmování je svátost, kterou je pokřtěný člověk Duchem Svatým posilován,
aby svou víru statečně vyznával a proti nepřátelům spasení statečně bojoval“
(Katechismus, ThDr. František Tomášek).
Svátost biřmování přijímá křesťan jako posilu pro duchovní boj při vyznávání víry a odpírání pokušením a pro podporu růstu ve ctnostech. Vyznávání víry a křesťanské postoje jsou nejen soukromou záležitostí, ale i sociálním přínosem do života společnosti. Ze společnosti ale přichází i celá řada pokušení, útoků na Církev i křesťana – jednotlivce. Pro vytrvání v dobrém hrají významnou úlohu ctnost statečnosti a dar síly, které svátost biřmování výrazně posiluje.
Přemáhat pokušení musíme i v soukromém a vnitřním životě, nikde na zemi nelze najít místo, kde by se dalo před pokušením skrýt. Pouštní otcové a svatí řeholníci svědčí o tom, že právě v odloučenosti a zbožnosti zasvěceného života přicházívají největší pokušení a útoky démonů, jež se snaží překazit každé bohumilé dílo o to silněji, o co více ubírá na jeho panství hříchu nad dušemi. To se týká nejen osob Bohu zasvěcených, ale každého křesťana usilujícího o život ve službě Bohu.
Ani po přijetí svátosti biřmování bychom na tuto svátost neměli zapomínat, ale naopak v modlitbě se k ní vracet a prosit o pomoc k užívání darů Ducha Svatého v každodenním životě. Pro biřmování stejně jako pro ostatní svátosti totiž platí, že má objektivní míru udělené milosti, ale její plodnost závisí na naší spolupráci s touto svátostnou milostí.